V reakci na minulý článek o cheatu, treatu a refeedu jsem od vás dostala několik zpráv, ve kterých jste mi psali, že vám článek pomohl udělat si jasno a zamyslet se. Jsem moc ráda, že se vám líbil a přinesl užitek!
Dneska jsem se rozhodla napsat další, možná trochu podobného rázu, který se mi poslední dny začal utvářet v hlavě :-). Opět vím, že je to téma, ve kterém spousta z vás tápe. Vím to, protože já jsem byla stejně zmatená.
Chci vám poradit, jak se vyznat ve změti článků a názorů týkajících se stravy, výživy, diet, směrů, očist,.. které se na internetu a sociálních sítích objevují každý den, každý říká něco jiného a navzájem si protiřečí. Člověk, který se snaží změnit svůj životní styl a stravování k lepšímu z toho může být někdy až zoufalí, protože neví, co má dělat. Tak potom nakonec raději nedělá nic a dál se krmí jen čokoládou a rohlíky.
Jak je to vůbec možné, že existuje tolik směrů ve výživě a ještě takto odlišných? Jak to, že nějací vědci už nevykoumaly, jak to přesně doopravdy je a co a kdy bychom měli všichni jíst, abychom byli zdraví, v případě sportovců podpořili výkon a dosáhli svých cílů ve formování a budování postavy?
Důvod je ten, že člověk je neuvěřitelně univerzální tvor. Jen se podívejte. Žijeme na všech koutech planety, ve všech podnebných podmínkách s různou flórou a faunou, v nížinách i v horách, v přímoří i ve vnitrozemí, v horku i v zimně, ve vlhku i suchu. Člověk je natolik chytrý, že dokáže přežít kdekoli. Jeden z těch důvodů proč se mu to daří, je přizpůsobivost ve stravě. Stále se spekuluje o tom, jestli je člověk všežravec nebo má rysy spíš jako býložravec. Pravda je ale taková, že člověk dokáže fungovat jak na konzumaci masa, tak na stravě čistě složené z rostlin. Naše tělo je neuvěřitelně přizpůsobivě, stejně jako trávicí trakt a naučí se syntetizovat živiny a mikronutrienty efektivně právě z té stravy, která je mu dodávána i v intervalech, ve kterých ji dostává.
V dnešní době je to už samozřejmě o něčem jiném, protože se všude dováží potraviny z celého světa a je nám toho mnohem více dostupného. Pořád a kdykoliv. Máme tedy možnost volby. A že těch voleb máme na výběr! Nejen, co se týče výběru potravin, ale i jejich kombinací a načasování. Pokud se zajímáte o výživu, už jste se určitě setkali s tolika pojmy, že byste je ani nevyjmenovali. Já si zkusím vzpomenout na některé: vegetariánství, veganství, paleo, přerušovaný půst, vitariánstvý (raw stravování), ketogenní dieta, clean eating, IIFYM (flexibilní dieta), sacharidové vlny, bezlaktózové stravování, bezlepkové stravování, makrobiotika, strava podle krevních skupin,… 😀 Teď mi připadá docela vtipné, kolik toho lidi nevymyslí :-).
Některé z nich jsou myšlené jako trvalý trend, některé jen jako krátkodobá dieta za dosažením cílů, např. vyrýsování. Tím to ale nekončí! Protože si v některém článků můžete přečíst, že snídaně, nejlépe ovesná kaše, je základ dne, dodá vám ráno energii a nastartuje metabolismus. Druhý den se můžete být v jiném článku poučeni, že sacharidy po ránu jsou zlo a zhoršují vaši inzulinovou senzitivitu. A co večer? To byste měli jíst už jen bílkoviny se zeleninou, protože večer nemáte výdej a tělo už energii vlastně nepotřebuje. Anebo ne? Nebo sacharidy na večer tělo dobře přijme a navíc podpoří regeneraci v průběhu noci a vyplavování melatoninu pro hlubší a kvalitnější spánek? Je ovoce zlo obsahující škodlivou fruktózu způsobující inzulinovou rezistenci a potažmo cukrovku druhého typu nebo je to dar z přírody bohatý na přírodní cukry, enzymy, vitamíny a minerály? Je maso cenným zdrojem bílkovin a minerálů jako je zinek a železo nebo zahnívá ve vašem těle a způsobuje rakovinu? Jsou sacharidové vlny nejlepší způsob jako vyrýsovat? Musíme eliminovat tuky ve stravě, pokud chceme hubnout?…..
Mohla bych pokračovat ještě dál a dál, klidně takhle sepisovat dva dny v kuse. Informací o stravě a dietách bylo řečeno a napsáno tolik, TOLIK! Studium výživy je už 9 let můj největší koníček. Nasávám informace ze všech směrů, porovnávám je a hodnotím, zkouším na sobě a hledám (hledala jsem) správnou cestu. Kdybyste měli věřit všemu, co si přečtete, asi se z toho zcvokonete a zjistíte, že nemůžete jíst defakto nic. Ani se nedivím, že spousta lidí pak rezignuje.
Takže co si z toho vybrat? Čemu věřit? Čeho se držet? Dám vám několik rad a řeknu vám, jak jsem z tohohle bludiště vykličkovala úspěšně já.
Přijímejte informace s otevřenou myslí
Když se někde dočtete nebo vám někdo řekne, že např. ovesné vločky nejsou zdravé, ptejte se proč. Nevěřte tomu bezhlavě bez podání vysvětlení. A když to vysvětlení dostanete, přemýšlejte o něm, zhodnoťte ho a hledejte v něm fakta a fikce.
Každý výživový směr/dieta může mít nějaké výhody. Neznamená to však, že v komplexu je ideální a dokonalý. Když k vám informace přicházejí, filtrujte je. Neodsuzujte celou knihu podle jednoho názoru, se kterým nesouhlasíte a nežerte jí i s obalem, pokud jedna věta dávala smysl. Co člověk, to jiný pohled, jiný názor, jiné zkušenosti. Tvořte si své vlastní pohledy a názory, na základě toho, co dává smysl vám. Sbírejte informace, třiďte je a slepujte si vlastní skládanku.
Neodsuzujte nic, dokud to nevyzkoušíte
Nikdy nezjistíte, jestli něco funguje nebo ne, dokud to sami nevyzkoušíte. Experimentování je v tomhle ohledu nejhodnotnější počin, který můžete podniknout. Teorie je jedna věc, praxe druhá. Když například někdo řekne, že po ovesných vločkách k snídani budete celé dopoledne plní energie a nastartujete spalování a druhý člověk vám poví, že vám po nich bude jen těžko, budete nafouklí a unavení, protože vám vystřelí hladinu krevního cukru, komu uvěříte? Nejlepší, co můžete udělat je si prostě tu ovesnou kaši k snídani udělat a nezaujatě pozorovat, co se bude dít :-).a
Nebo když se doslechnete třeba o syrové – raw stravě, můžete si říct, že je to úplná blbost a že byste nikdy nedokázali jíst jen ovoce, zeleniny a oříšky a že člověku pak musí být akorát zle a bude pořád hladovět. Na druhou stranu vám ale nezpracovaná enzymatická strava dává smysl. Tak se hecněte a vyzkoušejte to na 3-7 dní. Určitě na to neumřete a budete mít cennou zkušenost. Až se o tom příště bude někdo bavit třeba v diskuzi na internetu, můžete přihodit svoji zkušenost a názor a ne jen chytračit bez podkladů.
Správných cest je několik
Když někdo tvrdí, že jeho přístup ke stravování je ten jediný správný a všechno ostatní je špatně, je to vždycky lež. Já sama jsem tomu v minulosti podlehla, když jsem se držela nějakého stylu a všem jsem říkala, že by to tak měli dělat také a byla jsem přesvědčená, že si škodí, když to odmítají.
Teď už ale vím, že cest k úspěchu je několik. I když můžou být kolikrát navzájem protichůdné. Ať už je váš cíl pevné zdraví, dlouhý život, nabírání svalů nebo vyrýsování postavy (ideálně všechno dohromady, že? :-)). Proto už nikdy neodsuzuju nikoho za to, co a jak jí a nevnucuju mu zase návyky své.
Jak už jsem řekla, lidé jsou hodně rozmanití a každému může vyhovovat něco jiného.
NENÍ univerzální návod pro VŠECHNY!
Je snadné podlehnout důvěře člověku, který má přesně ty výsledky, jaké chcete vy. Snadno pak uvěříte, že to co dělá on, musíte dělat taky, abyste dosáhli stejného výsledku. Ale to tak vůbec nemusí být. Můžete se od něj něco naučit, vyzkoušet jeho přístup a zhodnotit, jestli se hodí pro vás nebo ne. Může být dál vaším vzorem, ale to neznamená, že máte dělat přesně to co on! Navíc nikdy nevíte, pokud ho nedoprovázíte 24h denně, co on přesně všechno dělá a nedělá 🙂
Věřte svojí intuici, buďte sami sebou
Na tomhle místě vám řeknu ten svůj příběh…
Pár let zpátky jsem trávila většinu svého volného času tím, že jsem si četla rozhovory s fitnesskami, studovala jsem názory a přístupy jejich trenérů a snažila jsem se vyluštit, jak oni přesně jí a jak já bych měla také, abych dosáhla té krásné vysvalené a vyrýsované postavy.
Už tenkrát jsem o stravě věděla hodně. Ale dřív jsem se o ní zajímala více z hlediska zdraví a až teď z hlediska fitness. Dřív jsem jedla rozmanitě, hodně ovoce, ořechů, celozrnných potravin a spoustu rozličných potravin. Protože mi chutnaly, dělaly dobře a cítila jsem se po nich fajn. Neřešila jsem žádné makroživiny a byla jsem štíhlá.
Pak ale jak jsem studovala tu „fitness vědu“, dospěla jsem k názoru, že musím spoustu potravin ze svého jídelníčku vyřadit, protože mi brání v cestě za mým cílem – svalnatou a vyrýsovanou postavou. Všude jsem četla jen o rýži, ovesných vločkách, mase, bílcích, mandlích a zelené zelenině. Možná sem tam ovoce. Nikde jsem se nedočetla, proč je rýže lepší než pohanka nebo mandle lepší než vlašské ořechy. A opravdu jsem se snažila to zjistit. Ale po několik neúspěšných pokusech jsem to vzdala a řekla si, že se tedy budu snažit dělat to jako „všichni ostatní“ a doufat, že díky tomu se mi splní moje touha po postavě, jakou mají oni.
Výsledek? Nebudu zabíhat do detailů ale ve zkratce – neustálí pocit deprivace, vypěstování záchvatovitého přejídání, negativní vztah k jídlu, tloustnutí, ztráta úcty k sobě samé, výčitky,… a to pořád dokola.
Chyběly mi moje dříve milované zdravé potraviny, chyběla mi pestrost. Dřív jsem si tak ráda dělala na snídani každý den něco jiného. Měla jsem ráda i ovesnou kaši, ale taky mě bavilo dělat si lívance, ovocné knedlíky, buchty, koláče, dortíky,… No jen můj manžel ví, co já všechno dokážu vymyslet. 365 verzí snídaní a i dalších chodů :-). O všechny tyhle svoje nápady na zdravá jídla jsem se dělila na Veganze. Právě do té doby, než jsem začala být posedlá tímhle „clean eatingem“ a vírou v to, že existují „zázračné potraviny“ a „zázračná jídla“, která vám zaručí „zázračné výsledky“. Dokonce jsem byla tak pomatená, že jsem si myslela, že je opravdu rozdíl v tom, jestli si z proteinu a vloček udělám kaši nebo hezky vypadající lívance.
Věřila jsem tomu, že pro ty skvělé výsledky si musím něco odpírat a trpět. CHYBA, CHYBA, CHYBA!
Tohle jsem nebyla já. Nejedla jsem tak, protože jsem sama chtěla. Proto jsem se tím tak trápila. Odsuzovala jsem se a trestala za to, že nedokážu vydržet a být tak disciplinovaná. Že si neumím zvyknout a pořád mám chutě a myšlenky na něco jiného.