Zpátky ve hře!

Konečně, hurááá!!! Já už se prostě nemohla dočkat. Konečně zase cvičím jako drak 🙂 Sice jsem už v minulém příspěvku psala, že jsem byla párkárát cvičit nohy, ale to jsem mohla opravdu jen lehce 2x týdně a zbytek týdne jsem smutně koukala.

Přiznám se vám, že mezi tím 3-6 týdnem po operaci, když jsem se cítila už opravdu fyzicky skvěle, ale cvičit jsem pořád nemohla, jsem měla už opravdu slabé chvíle. Cítila jsem se strašně demotivovaná, bez života, bez nálady. Nebylo to jen, že jsem nemohla jít přímo na trénink, ale chyběl mi takový celkový drive do života. Ráno nadšeně vyskočit s postele, být celý den akční a veselá. Ne že bych vyloženě smutněla, ale prostě jsem to nebyla já. Byla jsem taková zpomalená. Večer se mi nechtělo chodit spát, ráno zase vstávat, každý pracovní úkon pro mě byl hrozný problém a překážka. Možná jste si všimli, že jsem ani na sociálních sítích tolik nepřispívala jako obvykle. Uvědomila jsem si, jak velkou roli cvičení v mém životě hraje. Nabíjí mojí krev tím bojovným duchem! Mít motivaci, cíle, překonávat se, to je něco, co do svého každodenního života nezbytně potřebuju, abych se cítila úplná. A jsem strašně ŠŤASTNÁ A VDĚČNÁ, že to zpátky mám!

fitness-obleceniMomentka z nákupů nových hadříků
na oslavu návratu do cvičícího
režimu (a hlavně podprsenek, že ano :-D)

Právě v tomhle období, když jsem se cítila, že jen přežívám ze dne na den, jsem chytila chuť znovu si dát tu metu připravovat se na závody 🙂 Potřebovala jsem nějaký záchytný bod. Nějakou motivační a vyzývavou pecku! Někteří si myslí, že to plánuju celou dobu a proto jsem šla na augmentaci prsou. No, je to vlastně jedno kdo si co myslí 🙂 Kdyby to tak bylo, normálně bych to řekla, nevidím důvod něco skrývat. Já dělám všechno (cvičení, dodržování strukturovaného jídelníčku, zvětšení prsou, až po oblékání, líčení a další) sama pro sebe. Soutěžení je jen zábava a naprosto druhořadá priorita. I když už se na to začínám zase vážně těšit a nenechám si to žádnými negativními okolnostmi zkazit.

Takže minulý týden jsem byla v pondělí na poslední kontrole v Praze u pana doktora Doležala. Řekl, že to vypadá už všechno dobře a že můžu pomalu začít zase se cvičením a do cca 2 týdnů se postupně vrátit do svého normálu. Myslela jsem, že mu skočím kolem krku radostí 😀
A když už jsem v té Praze byla, sešla jsem se na chvilku na kafíčko s Bláňou, posbírat od ní nějaké rady ohledně zvedání 🙂 Hlavně jsem potřebovala poradit s botami na dřepy a mrtvé tahy. O tom ale až jindy podrobněji.

První trénink vršku jsem měla s trenérem. Bála jsem se jít prvně sama, protože jsem vůbec nevěděla, jak začít. Ale moje obavy, ukázalo se, byly úplně zbytečné. Necítím absolutně vůbec žádné omezení v mobilitě, rozsahu pohybu, žádnou bolest, tlak, tah. NIC! Pan doktor odvedl opravdu luxusní práci. Skvěle jsem se zahojila a jsem v podstatě tam, kde jsem skončila. Můžu dělat všechny cviky nad hlavou, do stran, upažování, stahování, naprosto normálně. Jsem z toho nadšená, protože jsem si myslela, jak to bude trvat, než se naučím po operaci znovu cvičit. Navíc jsem od všech slýchala, jak začaly cvičit vršek snad po 3 měsících. Pravda je, že na cviky na prsa jsem si ještě netroufla. Ale ty ani neplánuju cvičit. Maximálně nějaké kliky jako dřív. Taky jsem ještě nedělala shyby a mrtvé tahy. Raději jsem ještě opatrná. Ale třeba na nohy a zadek si dávám už pořádnou sodu (au, dneska mě právě solidně bolí ze včerejška) 🙂
Kromě toho, jak budu pohyblivá-nepohyblivá, jsem si taky myslela, že ztratím sílu. Trenér mě strašil, že co týden to 10% síly dolů. Ale já jsem se jen na 2-3 tréninkách rozcvičila a jsem se sílou tam, kde jsem skončila 😀 Moje svalíky jsou bojovníci jako já 🙂 :-* <3

drepovaniUž celkem solidní trénink zadku,
ze kterého mám svalovku ještě teď 😀

Tenhle týden si dávám poslední ještě takový adaptační a od toho dalšího rozjíždím objemovou fázi na 8 týdnů. Tím myslím tréninky zaměřené na hypertrofii, svalový růst. Tedy spousta základních a těžkých cviků s nízkým počtem opakování. Určitě pak o tom konkrétně napíšu článek a z nějakého toho tréninku natočím video 😉
Ještě potřebuju pořádně vyzrát na ty dřepy a mrtvé tahy. Protože i když je už dlouho trénuju, technika pořád není taková, jaký by měla být. A to musím vyladit, abych mohla začít navyšovat váhy.
K takovým tréninkům musím samozřejmě přizpůsobit jídlo a suplementaci, aby bylo tělo schopné to regenerovat a abych na tom tréninku mohla podat opravdu ten maximální výkon. Objemem si nepředstavujte, že budu chodit každý den vyžírat cukrárnu. Hodně lidí to tak pojímá. Ale to rozhodně neznamená, že by to tak mělo být! To že musíte být důslední a disciplinovaní v dietě (redukční/rýsovací), aby fungovala, to asi víte. Ale v objemu to funguje úplně stejně. Rozhodně to není tak, že teď jsem „v dietě“, tak musím sekat latinu a když nejsem v dietě, tak můžu jíst, co chci. Ne. Jím tak, abych dosáhla svých cílů. A to má různé fáze. A v každá z nich musí být promyšlená, strategicky naplánovaná a já musím být důsledná a konzistentní, aby vše optimálně fungovalo. Někdo má „off season“ a „contest prep“. Pro mě je to můj celoroční životní styl. Chci se stále cítit dobře, být ve formě a mít zdravé fungující tělo. Ne 3 měsíce dělat 3x denně kardio, jíst 500 kcal, cítit se jak před smrtí a pak půl roku jíst jako dobytek (s prominutím) a nabrat 10, 15 kg. Rozhodit si tak hormony, metabolismus, propadat depresím a znovu se muset vybičovat na ten sebevražedný režim, abych násilím tělo vyrýsovala (protože na nic jiného by nereagovalo) a mohla se sebou zase žít. A tak stále do kolečka dokola. Ne děkuju, z toho jsem už vyrostla. A svého těla a duševní pohody si na tohle cením až moc.

motivacni-kalendatMůj už tradiční motivační kalendář,
kde si každý den odškrtnu okénko, že jsem splnila trénink i stravu 🙂
A na ten křížek by se mi fakt špatně koukalo, kdybych na něj musela celý měsíc koukat :-/
Takže raději sekám dobrotu!

Dobře, už jsem se vyvztekala, tak teď vám povím v klidu, jak to s tím jídlem tedy mám 🙂

Makroživiny jsem pořád navyšovala, protože váhu jsem si udržovala i bez cvičení. Vlastně trochu klesla. Asi o 1,5 kg. Ale to proto, že jsem jedla méně sacharidů a necvičila, tudíž svaly byly vyprázdněné. Jakmile jsem cvičit začala, váha naskočila zpátky. Teď mám tedy aktuálně 57,9 kg. Nejnižší váha během rekonvalescente byla 56,5 kg a před operací 57,4 kg (bez implantátů, které váží 0,7 kg).

Po tom, co jsem začala cvičit, jsem navýšila o něco víc. Teď jsem na hodnotách, které budu (pravděpodobně) udržovat během celé objemové fáze:

Tréninkový den (4x): 1970 kcal – 250 S – 50 T – 130 B
Netréninkový den (2x): 1960 kcal – 180 S – 80 T – 130 B
Refeed (1x týdně na trénink nohou): 2570 kcal – 400 S – 50 T – 130 B

Jsou to takové akorát hodnoty. Ani moc, ani málo. Cca na úrovni mého výdeje nebo v lehoulinkém deficitu. Jak už jsem si na svém těle otestovala, v téhle hladině funguju nejlíp. Když jím víc, nezvyšuje to efektivitu nabírání svalové hmoty, ale naopak mám tendence už ukládat tuk a necítím se ani celkově fyzicky tak dobře. Možná, až si časem metabolismus ještě víc vymáknu, budu jíst víc. Teď je to takhle pro mě ideál.
Navíc bych byla ráda, kdybych i během objemu lehce zredukovala tuk, než začnu zase příjem snižovat. Doufám, že po delší odpočinkové pouze a reverzní dietě by tělo mohlo tímhle směrem jít 😉
Ale samozřejmě kdybych každý den podváděla a chodila na nějaké čokoládičky, určitě bych takový výsledek čekat nemohla.
Dodržuju flexibilní dietu. Tudíž žádné 5x denně rýže s brokolicí. Jím hodně pestře, zdravě, dám si, na co mám chuť, a napasovat to do maker není žádný problém, když mám teď relativně dost kalorií. O refeedu nemluvě 🙂 Ten mě čeká první zítra a už se na něj dost těším! Chodím s mým Lukym skoro každý týden na večeře, doma něco upeču, zkouším i nové potraviny a nic mi neschází.

robi-burger-v-momentuRobi burger z Momentu. Už 4., který jsem tam ochutnala a jeden je
víc boží než druhý a všechny veganské <3
O dortíkách, se kterým tam odtud vždycky odejdu, nemluvě. Ještě že už mi kontroly v Praze skončily 😀
Blanča mi k němu navíc dodala svoje důkladně vypočítaná makra, jen jsem si připočetla přílohu 😉

tofu-burgerBurger mánie pokračuje. Tentokrát už v Plzni s mým drahým v Big burgeru 🙂
Tentokrát v hlavní roli tofu + salátek z Restaurace Slunečnice.
Opět vše pečlivě spočítané 😉

I když jsem měla nižší příjem během rekonvalescence než teď, cítila jsem se s jídlem „tak akorát“. Teď ale jak jsem zase začala zvedat železo, moje hungry 24/7 je zpět 😀 Ale to je takový ten dobrý hlad. Kdy víte, žemetabolismus prostě jede o sto péro 😉
Ale přesto, pro ten pocit jsem si dovolila 1x za 4 týdny jeden „free“ večer. Takový odměňovací, kdy se prostě nacpu a nebudu nic počítat. Á la tofu burger následovaný dortíkem se šlehačkou a zmrzlinovým pohárem za svitu měsíce. Jsem v hloubi duše čuně a jednou za čas mě tohle prostě baví 🙂 Ale právě člověk musí znát své tělo a vědět, v jaké míře a jak často si může dovolit popustit uzdu.

Já myslím, že jsem toho nakecala už dost 🙂 Řeknu vám, je to strašně super, moct večer usínat s tím pocitem, že se těším druhý den na trénink! Vstát brzo (teď už mi to zase nedělá problém), udělat si před tréninkovou svačinku, kafíčko, ranní pohodičku, když ještě celý barák spí, skouknout sociální sítě, sbalit tašku, doplňky a vyrazit vstříc novým dobrodružstvím a výzvám na to kouzelné místo plné svalnatých uřvaných, zpocených a smradlavých šílenců mlátících s železnými tyčemi a kotouči. A co víc, být zase jedním z nich <3
Jsem za tu pauzu vlastě ráda. Protože jsem si díky ní uvědomila, jak moc tohle pro mě znamená. Ta vášeň je ještě žhavější, radost srdečnější a motivace neutuchající!

Mějte se báječně a sledujte můj youtube kanál. Každou chvilku tam něco přidávám a budu víc a víc 😉

S Láskou
Vaše Katy

Napsat komentář 0 komentářů