Mentální progress je někdy významnější než ten fyzický

Ještě tak před rokem a půl bych nikdy takovou svojí fotku nezveřejnila. Styděla bych se, že nejsem vyrýsovaná a bála bych se, že mě lidé přestanou sledovat, respektovat a ztratím svojí hodnotu. Ve skutečnosti jsem právě já postrádala respekt a úctu sama k sobě. Nedokázala jsem přijmout své tělo v jiném stavu než PERFEKTNÍM. Moje tělo pro mě představovalo hodnotu, jakou mám jako člověk. Nechtělo se mi ani chodit do fitka, protože jsem trpěla paranoiou, že mě všichni sledují a šuškají si o mě. Měla jsem pocit totálního selhání.
O to těžší to je, když máte blog, profily na sociálních sítích a sleduje vás tisíce lidí.

IMG_3283

Teď mám asi 7 kg od soutěžní váhy a 3-4kg od váhy ve které se sama cítím dobře. Každý den bojuju s tím, že se cítím lehce diskomfortně. Můj brácha se mě už několikrát ptal, jestli jsem teď v objemu a máma jestli jsem nepřibrala už nějak moc. Auvej….

Ale víte co? Mohla bych teď nahodit nějakou bláznivou bikini fitness dietu (a že je znám velmi důvěrně) a chlubit se pak proměnou v rekordním čase. Získat do února zpátky abs, chlubit se s nimi na sociálních sítích a sbírat likes. Ale z toho jsem už „vyrostla“.

Jen můj Luky ví, jak tvrdě dřu a jak důsledně dodržuju stravu. Jak svůj životní styl miluju a věnuji mu všechen svůj čas, energii a vášeň. Ale taky jsem udělala v minulosti spoustu chyb, které mě do teď provázejí, a já se z nich poučila.
Naučila jsem se mít ráda sama sebe za všech okolností. Neurčovat svoji hodnotu podle fyzického vzhledu. Nehroutit se, když mě někdo začne negativně hodnotit. Klást důraz na své zdraví a dlouhodobé cíle upřednostnit před těmi krátkodobými.  Stále se vzdělávám a našla jsem rovnováhu jak uvnitř sebe, tak ve svém životním stylu. Byla to dřina a možná větší než všechny dřepy, mrtvé tahy a předsoutěžní diety dohromady. Za tenhle mentální pokrok jsem na sebe momentálně nejvíc pyšná!

A především, pomám druhým předejít stejným chybám, které jsem dělala já, dosáhnout cílů se svou postavou se zachováním zdraví i psychické pohody a najít svou vlastní rovnováhu a spokojenost.
Jsem a budu vždy upřímná, i když je to někdy těžké a svírá se mi hrdlo, když tyhle příspěvky píšu. I přes riziko, že se tím někomu znelíbím. Protože to je to, co tedy všichni potřebujeme. Ne jen lesk a blesk světlých okamžiků. Ale celý obraz reálného života i s jeho temnějšími stránkami.

Úspěšný není ten, který se dostal na vrchol, ale ten, který 10x spadl a 10x se zvládnul zvednout a pokračovat dál. Já pokračuju a nepřestanu, protože věřím v sebe a můj život za tu snahu stojí. A stejně tak ten váš!

Napsat komentář 4 komentářů