Bikini prep 5 – Na půli cesty

Tenhle týden jsem se dostala akorát do poloviny přípravy na podzimní závodní sezónu. 10,5 týdne mám za sebou a 10,5 týdne do prvních závodů před sebou. To myslím stojí za malou rekapitulaci a info o aktuálním dění 😉 Doufám, že jste zvědaví, protože pro vás mám dnes připravené dlouhé čtení plné mých myšlenek, pocitů, ale také informací o tom, jak vše probíhá a jak přesně postupuju 🙂

Nechce se mi to ani říkat nahlas, abych něco nezakřikla... Ale jde to hladce. Skoro až podezřele hladce 🙂 Čas letí jako voda, týden utíká za týdnem a já jen sleduju, jak se moje tělo mění a užívám si to. Je to opravdu moc fajn a uspokojivý pocit, když vidím každý týden (někdy až skoro každý den!) nějaký nový vykukující sval, křivku, neznámou rýhu,... a začínám být vážně překvapená z toho, jak moje tělo vypadá. Že mám už vážně tolik svalů! A že jsem zřejmě udělala za ty měsíce viditelný pokrok.

Hlavní důvod, proč mě to překvapuje je ten, že jsem to neočekávala. Ano, makám pro to, abych se zlepšovala, dodržuju důsledně stravu, denně trénuju a do všeho dávám to nejlepší, co v danou chvíli můžu. Pořád se ve výživě i tréninku vzdělávám, abych ladila detaily a moje snaha byla co nejefektivnější. (A taky proto, abych byla co nejlepší kouč a rádce pro mé klientky). Ale tahle všechna moje činnost je VÁŠEŇ. Láska k procesu. Miluju každý svůj den, kdy se budím a už těším se na trénink jako malé dítě na Vánoce. Zbožňuju svoje jídla, plánovat si je, počítat, připravovat a hlavně jíst samozřejmě 😀 Každé moje jídlo a každý můj trénink je rituál. Miluju každou jejich součást, každé sousto, každý pohyb, každou kapku potu, každou minutu kardia! Ano, mě baví i kardio. Jak HIIT u kterého si sahám na dno svých sil a sprintuju, co mi nohy stačí, tak steady state kardio, kdy si šlapu do kopce, koupu se ve svém potu, ale endorfiny mi lítají až z uší a je to má chvilka pro sebe, kdy si skouknu vlogy jiných fitnessek z USA a namotivuju se ještě víc.

To hlavní, co vám tím chci říct je, že pro mě se příprava na soutěž o moc neliší od toho, co dělám celý rok. Rozdílná je jen strategie a ten krátkodobí cíl. Hlavní je, že se nepřemáhám, neomezuju a netlačím do něčeho, co musím zvládnout nebo překonat, abych se dostala k určitému cíli „za odměnu“ toho úsilí. Pro mě je odměnou každá sekunda. Miluju PROCESS ne CÍL. Opravdu a upřímně. Ty výsledky jsou součtem všech splněných bodů a moc se z nich těším. Jsou pro mě známkou toho, že všechno co dělám, dělám dobře a jsem úspěšná. To je fantastický pocit. Ale jednoduše řečeno, i když se tenhle můj blog jmenuje „deník bojovnice“, já už nejsem bojovnice, jsem milovnice. Protože jsem boj vyměnila za lásku. A bože, je to tak skvělé!!!

Říká se, že příprava na soutěž je těžká a tvrdá. Taky jsem to v minulosti už pocítila. Ale těžké a tvrdé jsem si to vždycky dělala jen já sama. Buď negativními myšlenkami, pochybnostmi, selháními nebo extrémním přístupem (většinou vším dohromady). Poučila jsem se, ale zároveň jsem se nenechala odradit. Protože i v té bolesti, které jsem na svojí cestě zažila mnoho, jsem cítila ten příslib něčeho výjimečného a krásného, co mi náleží. Jen k tomu musím dojít, dospět. A myslím, že teď jsem to našla a všechna ta bolest a strachy jsou pryč.

Extrémní hubnutí a přibírání, boj s vlastním tělem a myslí, sebenenávist, vyčerpání, záchvatovité přejídání, zdravotní problémy,... to všechno byly v minulosti moji učitelé. A jsem za ně vděčná. Protože díky tomu, čím jsem si prošla můžu dneska naplno pocítit hodnotu té svobody, vnitřního klidu, naplnění a jistoty, že jsem ve správnou dobu, na správném místě. Vše co dělám, má smysl. Je to dokonalé. A v neposlední řadě můžu radit a pomáhat jiným dívkám, které se s podobnými situacemi potýkají.

Příprava na soutěže a fáze, ve které jsem teď, je pro mě tak přirozená, že to snad ani nemůže být víc uspokojivé. Už jen pro ty výsledky, které na sobě vidím a cítím teď, to celé stojí. Řekla jsem si na začátku, že tahle příprava pro mě bude hlavně cestou mého osobního rozvoje. Rozhodla jsem se, že se budu sama koučovat a že se chci naučit plně důvěřovat sama sobě, věřit v sebe. Ať to v závěru dopadne jakkoli. A už teď jsem šťastná, že jsem se tak rozhodla.

Nikdy jsem tak dokonale nevnímala svoje tělo jako teď. Každý den vím, co přesně potřebuje, abych dělala pokroky na formě a směrovala k tomu být reprezentativní závodnicí na úrovni, ale zároveň dokonale prosperovalo a bylo zdravé. Kolik čeho jíst, kdy a jak trénovat, kolik spát, kdy potřebuju saunu, kdy masáž,... každý den ho na slovo poslouchám, spojuju tyhle informace se svým know-how a výsledkem je moje dokonalá spokojenost a skvělý pokrok.

I co se týče mého vztahu k jídlu, který dlouho nebyl vůbec zdravý, někdy až obsesivní, mám dojem, že v tomhle ohledu mám konečně vyhráno. Jak už jsem říkala, svoje jídla miluju. Nastavila jsem si takový přístup, který sedí mě. Jím všechno, co mám ráda a ani na chvilku mě nenapadne, že by mi něco chybělo. Upřímně, dost těžko se mi věří tomu, že držím nějakou „dietu“ 😀 Dokonce chodím 2-3x týdně s manželem nebo mamkou do restaurace na oběd nebo na večeři. Sem tam si dám decku až dvě kvalitního vína. Minulý týden jsem šla po tréninku do Alberta pro mraženou zeleninu a dostala jsem hroznou chuť na donut, které se tam na mě smály. Tak jsem si koupila jeden čokoládový a snědla ho na stojáka před krámem. Dokumentovala jsem to na snapchatu, možná jste to viděli 🙂 Prostě žádné zákazy, žádná omezení, jen rovnováha, umírněnost a hlavně 100% konzistence a důslednost, ve které jsem poslední týdny mistr. A když už jsem si před měsícem dovolila jeden večer jako „treat“, tedy bez počítání maker a rozhodně s MASIVNÍM překročení oproti normálu, bylo to uvědomělé, bez výčitek, užila jsem si dobré jídlo, pohodičku, bez přejídání jen do pocitu sytosti. Další den jsem pokračovala v režimu se stejným zápalem a radostí.

Klíč k úspěchu je konzistence.

Takže já už se teď cítím jako vítěz. Vítěz ve svém životě, vítěz ve svém těle a vítěz ve své mysli. Mám všechno, co pro mě bylo vždycky důležité a možná ještě víc. Zbytek je už jen zábava a hra. A já si hraju ráda 🙂

Možná někomu tenhle celý článek bude připadat trochu melancholický a narcistický. Ale já ho píšu proto, abych sepsala všechny svoje upřímné pocity. Nic nefiltruju. A jak si to každý přebere je na něm.

Konec deníčkových zápisů. Přejdu k technickým údajům. Jak mám teď tedy všechno nastavené? Tréninky, makra, kardio? Neexistují žádná tajná čísla nebo postupy, které bych si nechávala jen pro sebe. Naopak, ráda se s vámi o to pro vaši informaci podělím. Ale je třeba zdůraznit, že jde o naprosto individuální nastavení, které funguje pro MĚ, PRÁVĚ V TUHLE CHVÍLI. Nic, co byste měli vy následovat a očekávat stejné výsledky.

Dosavadní pokroky

Správné měření pokroku je pro mě ohromně důležitou součástí celé přípravy. Díky němu si udržuju nadhled a objektivitu, i když jsem svým vlastním koučem a umožňuje mi vždy určit vhodnou strategie.

Věnovala jsem tomuhle tématu celé video, pokud vás zajímá.

Týden 1 vs. týden 10 (váha je průměr z celého týdne, v závorce nejnižší z daného týdne)

Aktuální forma

Pro zajímavost srovnání z přípravy na jaro 2015 / podzim 2016. Oboje je 11 týdnů do závodů. Důkaz, že váha není všechno.

Trénink

Od minulého článku se moc nezměnilo. Pořád točím split 4+1. Tedy 4 dny trénink, jeden den volno. Váhy se snažím udržovat pořád vyšší a jedu v rozsahu opakování 8-12. Kromě závěrečných vypalovacích cviků na zadek, kde dělám 20 „pumpovacích“ opakování.

Víc z mého tréninku uvidíte hlavně ve videích.

T1 – spodek (zaměřeno na dřepy)
T2 – vršek (záda, ramena, břicho)
T3 – spodek (zaměřeno na mrtvé tahy + lýtka)
T4 – ruce, břicho
VOLNO

Kardio

To se zatím také nezměnilo. Po T1 dávám 40 min. LISS, po T2 15 min. HIIT a po T4 (nebo v ten den samostatně) 50 min. LISS. Přidávat zatím neplánuju.

A kromě všech těch posilovacích drilů a kardia nacvičuju 15 min. pózování po každém tréninku. Protože mít dobrou formu je jedna věc, ale na soutěži je důležité umět jí taky předvést.

Strava

Jak už jsem říkala, psala několikrát, prvních 6 týdnů přípravy mé tělo relativně stagnovalo. Takže jsem na příjmu každý týden ubírala z počátečních 2000 kcal a čekala, kdy se „chytne“. Když jsem došla na 1500 kcal, tuk začal ubývat. Pak se mi metabolismus rozběhnul zase naopak zběsile a váha šla dolů až moc rychle (nikdy bych nečekala, že tohle řeknu :-D), takže jsem příjem zase navýšila na 1600 kcal. Na tom se držím teď.

Špaldovo-mandlová kaše s bílou čokoládou, malinami a skořicí

Moje tělo má rádo tuky. Takže ty držím pořád relativně vyšší na 45g každý den. Bílkoviny na 130g. Sacharidy jsou jediná proměnná. Vyhovuje mi a zabírá udržovat je po většinu dnů nižší na 110g, ale ve dnech, kdy trénuju nohy, což je 3x týdně je výrazně navyšuju. Na 180-250g. Strategie frekventovaných refeedu (2-3x týdně) se mi nejlépe osvědčila pro vyhnutí se stagnaci a udržení správné hladiny hormonů bez zpomalení metabolismu.

To navíc koresponduje a doplňuje se se stylem a nastavením tréninku.

Doufám, že se vám dnešní článek líbil J Pokud máte nějaké myšlenky nebo otázky, které byste mi chtěli v souvislosti s mým dnešním povídáním sdělit, napište mi je do komentářů pod článek. Určitě na ně odpovím a vždy mě potěší 🙂

A nezapomeňte mě sledovat na facebooku, instagramu, snapchatu (katty_veganza), kde jsem s vámi ve spojení každý den a především na youtube, kam nahrávám videa z mých tréninků, života, talíře, myšlenky přímo z mých úst a sdílím s vámi všechno tak trochu víc „živě“ 🙂

Vážím si moc veškeré vaší podpory! Vy mi pomáháte růst. Na oplátku jsem tady já pro vás a mým cílem je vás vzdělávat, motivovat a inspirovat...

S Láskou, Vaše Katy

Napsat komentář 6 komentářů